aneb o dvou rozdílných přístupech ke stejné práci

K rozhodování o nákupu nového auta mě začal tlačit stále se zhoršující stav mého oblíbeného favorita. Auto, které po naší zeměkouli jezdí již patnáct let a třikrát jí objelo kolem dokola, si pomalu začalo vybírat svou stařeckou daň. Poté, co má trpělivost s neekonomickými opravami přetekla, nastal čas poohlédnout se po novém. Tento pocit vznikl na začátku kalendářního roku 2004 a hned jsem začal na internetu vyhledávat nástupce pro „fáčko“. Výběr nebyl jednoduchý, šanci dostali všechny automobilky dostupné na našem trhu. Jediné, čím jsem si byl jistý, byla třída. Jak by řekli odborníci, vítězem se stala nižší střední. Porovnáváním vozů téměř všech značek se do úzkého finále neprobojovali: Opel, Citroen, Ford , Renault, ani VW. Šanci dostali v dalším rozhodování Seat se svojí Ibizou, Škoda s Fábií (spíše jen díky vlastenectví), do popředí se s velkým náskokem probojovala silná dvojice.

Prvním z finalistů se stal Peugeot 206, jehož ladné křivky můžeme na českých silnicích obdivovat více než 5 let a jehož proměna a vnitřní výbava stojí také za povšimnutí. I já jsem tento vůz obdivoval od chvíle, co jsem ho prvně uviděl. Tato evropská automobilka připravila skutečný skvost pro své zákazníky. A model 206 se řadí k jednomu z nejprodávanějších  v České republice.
Oproti tomu druhý finalista se mi začal líbit, až v průběhu posledního léta. Tím titánem je japonská Toyota Yaris. Spousta lidí je proti japonským autům zaujatá, ale kdo jednou usedne do auta ze země vycházejícího slunce, většinou mu zůstane věrný. Toyota je po koncernu General Motors druhým největším výrobcem na světě. V Evropě i Severní Americe (dvou největších trzích) zaujímá Toyota nezanedbatelný význam.

Předmětem této úvahy není zjišťování, proč spořiví Francouzi a snobští Němci jezdí v japonských autech a neprohání se v Xarách, Meganech, Golfech a jiných výdobytcích svých zemí. Chci Vám jen nastínit, co rozhodovalo v mém případě při koupi auta a jakým způsobem jsem vše vybíral.

Jak jsem již řekl, do finále se dostala dvě auta. Když na začátku září zbyl čas na projížďky po salónech, začalo se rozhodovat o vítězi. Bohužel pro oba vozy, rozhodoval i lidský faktor v podobě přístupu k zákazníkům. Zatímco ve firmě IC West si s námi prodejci, při projevení zájmu o koupi jejich auta, nijak nehodlali zaobírat, vytiskli leasingovou tabulku a nenabídli nám ani do vozu nahlédnout. Přitom celá trojice prodejců neměla zrovna co dělat. Zklamáni a výrazně ovlivněni jednáním prodejců jsme společně s přítelkyní Pavlou opouštěli prodejnu po necelých pěti minutách. Začínal ve mně převládat strach, aby i u Toyoty se mnou „nevyběhli“ podobně. Co bych si koupil za auto, kdyby všichni prodejci jednali jako ti v IC Westu? O Peugeotu jsem nemohl napsat víc, neboť z internetu se nedá získat pocit z jízdy, ani si do auta sednout. Ještě ten samý den jsme se rozhodli navštívit salón Toyoty Dajbych v samém centru Plzně. Přijetí bylo absolutně odlišné. Prvních pár minut se nám nemohl ani jeden z prodejců věnovat, protože byli zaměstnáni jinými zákazníky. Několikrát se nám za tu dobu omluvili a vyzvali nás, abychom se do okukovaného Yarisu i posadili a vyzkoušeli tak jeho pohodlí a komfort. Již tento přístup byl odlišný od evropského finalisty. Po několika minutách se nám začal věnovat mladší z obou prodejců. Jeho přímé jednání a upřímnost byla základem k získání mé důvěry. Téměř ke všemu, o čem jsme se bavili, dokázal vyjmenovat i nevýhody (což by žádný jiný prodejce asi neudělal). Svým jednáním o barvě, druhu převodovky a spoustě jiných detailů dokázal i částečně zasvěceného člověka, za jakého se po studiu na dopravní průmyslovce považuji, přesvědčit, že Toyota je ta správná volba pro mě. Přestože jsem pro něj byl pouhým potenciálním zákazníkem, dokázal nám věnovat přes dvě a půl hodiny ze svého drahocenného času. Výklad završil nabídkou testovací jízdy, která se pochopitelně nedala odmítnout. Yaris tak nad 206 získal další důležité body. Při jízdě nám vyprávěl veselé zážitky z branže a po testovací jízdě přišla řada i na Yorkshearské teriéry. Pln nadšení jsem panu Burešovi slíbil, že se brzy vrátíme s konečným výsledkem.

V ten okamžik mi bylo trochu líto, jak souboj Titánů dopadl. Peugeot 206 nedostal žádnou šanci vyrovnat se Yarisu. Poprosil jsem tedy maminy bratra v Klatovech, který má 206 již čtyři roky, abych se mohl do něj alespoň podívat. Došlo nakonec i na testovací jízdu a k mému překvapení si „Francouz“ s „Japoncem“ v ničem nezadal a směle mu konkuroval v pohodlí, jízdních vlastnostech i v různých maličkostech. Jediné v čem se mu v nejbližší době nevyrovná je prodejce. Druhým neméně podstatným aspektem je cena. Zatímco 206 s motorem 1.1 je v pětidvéřové verzi k dostání téměř v základní variantě za 330.000,-Kč. Yaris Blue s obsahem motoru 1.0 (jiný se v blue verzi ani nevyrábí) s pěti dveřmi a velmi bohatou výbavou se prodává téměř za stejnou cenu (329.990,-Kč). Tyto dva rozdíly se ukázaly jako stěžejní při rozhodování. Samozřejmě byla důležitá i bezpečnost a jiné testy. I tam se Toyota ukázala o mnoho lepší než Peugeot. Spolehlivost a spokojenost zákazníků podle testů německé TÜV podtrhuje rozdíl druhého v pořadí Yarise 2,3% a sedmdesáté 206 s 6,1% v poruchovosti a v testu J.D.Power třetího Yarise 84,6% sedmaosmdesáté 206 s 75,7%.

Uplynul přibližně měsíc, já začal pociťovat potřebu investovat do Favorita. Přesluhující baterie a výfukové potrubí si brzy žádaly investici několika tisíc, proto padlo rozhodnutí: zbavit se „fáčka“ ještě před zimou a před investováním peněz, které stejně prodejní cenu na jaře nenavýší. Nadešel čas pro poradu se vstřícným panem Burešem z Toyoty, který odmítl vzít mého veterána na protiúčet auta, které mu nestojí ani v salónu. Poradil mi však, abych hledal pomoc v podobě jejich spřáteleného bazaru. Nabídl se dokonce, že s námi druhý den pojede (jestlipak by to udělal někdo z IC Westu). Šanci jsem se rozhodl využít a o den později jsme za RAV4 pana Bureše dojeli až na Jateční třídu. Po krátké testovací jízdě, kdy se projevilo stáří baterie, technik nabídl 15.000,-Kč okamžitě na ruku. Poté, co mi jinde nabízeli i dvacet, mi zbylo jen nesouhlasit. V tu chvíli se do jednání vložil pan Bureš, který už dopředu znal mé minimum, ochotně nabídl snížení ceny nového Yarisu o částku, která převýšila i mojí spodní hranici. Prodeji mého „veterána“ tak již nic nebránilo a po hodině bylo dokonáno. Patnáctiletý matador, s kterým jsem najezdil 51 tisíc kilometrů byl odsouzen k odstavení do ohrady bazaru. Loučil jsem se s ním velice těžce, přestože jsem posledních pár let do něj investoval pěkný balík peněz, nikdy mě nenechal ve štychu na cestě.

Ještě ten samý den jsem podepsal smlouvu s Toyotou Dajbych na nový vůz. Při podpisu panovala oboustranná spokojenost a v doplňcích si až na několik ochranných lišt nebylo z čeho vybírat. Bonbónkem na dortu bude jen CD wechsel pro šest disků.         V současné fázi vzpomínám na staré auto, těším se na nové a využívám hromadné dopravy. Tímto článkem jsem chtěl ukázat na přístup k práci některých lidí (platí to i v jiných odvětvích). Pana Bureše jsem jmenoval úmyslně. Za svojí práci si pochvalu zaslouží. Tři prodejce z IC Westu jmenovat nebudu, jelikož mé jednání s nimi nebylo tak dlouhé, abych si jejich jména zapamatoval.