Dlouho jsem přemýšlel, jak tento článek vůbec pojmenovat. Na jazyk se mi draly názvy jako Super víkend pro děti i dospělé, Léto přivítáno v Dohalicích s plnou náručí nebo Gladiátoři a Tygřice pobavili děti i sebe. Po dlouhém přemýšlení jsem nezvolil ani jeden z navrhovaných názvů, přestože všechny vyjadřují, jak krásný víkend zažila čtveřice hráčů stiga hokeje z Plzně jen pár kilometrů od Hradce Králové. Začnu s vyprávěním pěkně od začátku a pokusím se nevynechat jediný detail.

Vše začalo pozváním hradeckého sportovního klubu SK Tygřice na zábavnou akci pro děti. Po dlouhém váhání a dohadování, které souviselo se získáváním dalších podrobných informací o akci, bylo nakonec rozhodnuto. Hodina odjezdu byla stanovena na půl pátou odpoledne. Drobný skluz jsme nabrali už Honzovo pozdním příjezdem k Martinovi, Zbyněk s Lenkou pak nastupovali před svým domem s desetiminutovým zpožděním. Časová ztráta se vymazala cestou do Prahy a jejím průjezdem. Už v šest hodin jsme vjížděli na hradeckou dálnici. Na konci této dálnice se vinnou dopravní nehody dostala posádka do dopravní zácpy a dalšího časového skluzu. Policie odklonila provoz na Poděbrady a Kolín o jeden sjezd dříve než jsme potřebovali. Po hodinovém popojíždění se konečně cesta uvolnila a my mohli opět pokračovat směr Sadová, což bylo místo setkání s Tygřicemi. Kousek před Hradcem se Zbyněk ujal mapy a za neustálých Honzovo rad se rozhodl využít zkratek. Při průjezdu jednou zapadlejší vesničkou se náš Favorit málem připletl do startu Tajného závodu. Ze strachu, že se staneme při dopravní nehodě obětí tohoto závodu, jsme zrychlili ještě víc. Do Sadové se náš kávový oř vřítil ve čtvrt na devět. Po krátkém hledání jsme našli i bar, kde na nás už čekala tlupa Tygřic.

Po dlouhém vylézání z auta jsme konečně sebrali vše potřebné a vešli dovnitř. Stejně jako Gladiátory v aréně, i nás přivítal řev přibližně patnácti Tygřic rozdílného věku. Po krátkém váhání jsme zabrali poslední čtyři volná místa a poručili si pití pro své vyprahlé krky. Na otázku, co nás tak zdrželo, jsme odpověděli bez jakýchkoliv dvojsmyslů.  Jenže slovo zácpa všechny Tygřice (ale i tygry) pobavilo. Až poté, co jsme zjistili, že ostatní přijeli vlakem nám došlo, jaký význam u nich toto slovo mělo. Jen my, kteří hodinu popojížděli a vyhřívali se v autě, se nesmáli. Po vybudování komunikační bariéry se představování ujala nejodvážnější Tygřice Dáša. Pak jsem odvezl auto do nedalekého kempu v Milovicích. Při návratu zpět se rozjel rozhovor i mými průvodkyněmi neznámým krajem Monikou a Luckou. Po příjezdu zpět na bar jsem zjistil, že ani ostatní nezaháleli a vše připomínalo jedno obrovské koloseum plné tygřic a gladiátorů. Po skončení televizního fotbalového utkání byl přesun za Dohalickými fotbalisty, kteří postoupili z okresního přeboru. Slavilo se až do rána. Místní slavili mexickými vlnami a hesly Slávie do hnoje a Sparta buzerantů parta. Ostravští tygři a tygřice zpívali hymnu Baníku a i my jsme přispívali se svojí trochou do mlýna. Nad sklenicemi s alkoholickými nápoji se uskutečnilo druhé kolo sbližování lidí z rozdílných koutů naší malé Republiky. Kolem druhé hodiny ranní se první skupina baníkovské části šelem rozhodla odebrat do kempu. Plzeňská část a zbytek šelem z Moravy následovala v druhé várce. Každý si cestu v nákladním prostoru tranzitu zpohodlňoval jak jen mohl a cesta se mě zdála být delší než večer, kdy jsem jel odvézt do kempu svého Favorita. Před chatkami se ještě dlouze diskutovalo a rozhodovalo o tom, kdo bude spát v naší tří-postelové chatce číslo tři. Přestože hlavně Honza získal za celý večer slib několika mladých tygřic, zbyli jsme na číslo 3 jen my z Plzně. Lence a Zbyňkovi po krátké dohodě stačila jedna postel, zatímco já se zaujal horní postel palandy. Honza neukecal pro společnou noc ani Lenku (a ani Zbyňka). Po krátkém rozhovoru s Luckou, která čekala na taxi , jsme se všichni odebrali užívat nabízených lůžek ke spánku.

Ráno se chatka číslo tři probudila ještě před plánovaným budíčkem, Každý si proto mohl užít dospávání a převalování v zahřáté posteli. Po využití místních potravin k nákupu snídaně, provedení osobní hygieny a snídaně samotné jsme v plném počtu Gladiátorů, Tygřic i stiga hokejů vyrazili směr fotbalové hřiště v Dohalicích. Tak nás po chvilce uvítala Iveta, jako místní kapitánka Tygřic. Po včerejších oslavách šla spát až v pět hodin ráno, přesto se úlohy hlavní pořadatelky zhostila skvěle. Hned od počátku se musela vypořádat se změnami v programu. Nepřijeli ani hasiči a ani kapela Dimenze. Nošením stolů z přilehlé budovy se začali přípravy na akci. Stiga hokej byl umístěn kousek stranou od centra dění, ale přesto tam od začátku do konce bylo velké množství. Občas se na vyzkoušení tvořili i fronty a na řadu přišli i čtyřhry (dva hráči proti dvěma na jednom hokeji). O hudební produkci se od začátku až do konce staralo duo Omikron, které vyplňovalo mezery mezi jednotlivými body programu. Děti soutěžili v několika disciplínách. Skok v pytli spolupořádali Zbyněk s Lenkou. Běhal se slalom s míčkem na pálce, házelo se holínkou a konalo se i pár těžko popsatelných soutěží. Já s Honzou jsme se každou půlhodinu snažili udělat exhibici ve stiga hokeji, jenže málokdy jsme se k hokejům vůbec dostali, takže zápasové nasazení bylo vidět jen dvakrát nebo třikrát. Po skončení soutěžního bloku a rozdání většiny cen ukázala své vystoupení skupina Historického šermu a následoval turnaj „elévů“ ve fotbale, což byli žáci základní školy. Vrcholem večera bylo pro devět dětí v rozmezí čtyři až čtrnáct let Dětské Caruso show. V porotě jsem zasedl i já a musím přiznat, že rozhodování bylo opravdu těžké. (Raději zde nebudu rozvádět proč, o tom víme my, co jsme v té porotě seděli). Porota se nebyla schopna dohodnout na vítězi, takže museli vyhrát všichni. Po rozdání cen všem soutěžícím se pomalu schylovalo k fotbalovému zápasu. Ten měl být na plánu hned po obědě. Tygřicím měly dělat soupeře manželky místních hráčů. Ti je však přišli omluvit, že musí ještě umýt nádobí. Manželkám se nakonec nechtělo hrát vůbec, takže se muselo improvizovat. Díky skvělému nápadu hlavní pořadatelky Ivety se sehrálo utkání dvou náhodně sestavených družstev Tygřic a Gladiátorů. Výsledek není důležitý. Zápas to byl skvělý a bonbónkem byly penalty po skončeném zápase. Všichni si zahráli až je těla boleli. A zábava pokračovala i po fotbálku. Strkání a dělení o sprchu vyhráli holky. Pak již začalo duo Omikron hrát jeden hit za druhým a netrvalo dlouho a „parket“ se plnil tančícími lidmi. Po krátkém váhání se objevili v tančícím kroužku i všichni Gladiátoři. Pomalu nastal čas balit hokeje. Když jsem tam s Honzou a Luckou došel, zjistili jsme, že si místní uspořádali turnaj mezi sebou i bez nás. Povolili jsme dohrání turnaje na jednom stole a ostatní začali pomalu sklízet. Díky skvělé manažerské práci Lucky, která má přemlouvání a smlouvání v krvi, se nám podařilo jeden kompletně vybavený stůl prodat. I v tomto ohledu ve mně zavládla spokojenost, protože nemohla být lepší vizitka naší propagace než prodaný hokej. Zbylé tři hokeje jsme pak odnesly do šatny, odkud pak později jely s první várkou spáčů do kempu. Duo Omikron hrálo až do půlnoci a zábava pokračovalo i potom. Honza s Luckou odvezli první tři ospalce a hokeje do kempu. Chvilku po jejich návratu jsme chtěli odjet i my, takže Honza s Luckou se příliš nezdrželi, my dopili a pomalu jsme vyrazili směr Milovice. Po provedení hygieny již každý z nás myslel jen na spánek, přesto jsme usínali se smíchem na rtech. Díky bolestivým nohám jsem toho příliš nenaspal a vzhůru jsem byl jako první. Poté co se probudili ostatní následovalo vše jako v sobotu. Návštěva umývárny, snídaně a navíc balení. Když bylo vše zabaleno, vydali jsme se za Ivetou domů, která nás přivítala na své zahradě. Blížil se čas odjezdu a po krátkém posezení a pohoštění, kdy jsme si prohlíželi fotky z předchozích akcí Tygřic, jsme se začali pomalu loučit. Se slovy, že se nevidíme naposledy jsme nasedli od auta a vyjeli směr Plzeň. Tím skončila nádherná akce, na kterou nikdo z nás jen tak nezapomene. Navigace se ujal Zbyněk a bez jediné komplikace nás dovedl až domů. Cestou se v autě ještě rozebíraly jednotlivé zážitky z právě uplynulého výletu a ke slovu se hlásila i únava. Lenka i Honza si při jízdě po dálnici dopřáli trochu spánku a kolem druhé nás otevřenou náručí vítalo hlavní město piva – Plzeň.

Na závěr bych rád poděkoval Ivetě za pozvání a všem Tygřicím za nezapomenutelný víkend. Díky.