Ať už přijdete do nemocnice se zlomeným malíčkem nebo s nádorem na mozku, jedno je jisté: někdo vám musí ustlat, změřit tlak, odebrat krev a rozdat jídlo. Zdravotní sestry uvidíte rozhodně častěji, než lékaře.

Sestřičky, které zdědily název své profese po milosrdných sestrách - ošetřovatelkách, to nemají lehké.

Jsou takříkajíc v první linii. Od pacientů totiž schytají i to, co by si nemocní k lékařům rozhodně nedovolili. Včetně sexuálního harašení. Právě proto bývají nejčastěji jmenovanou profesí, jejíž zástupci trpí syndromem vyhoření.

Začíná to oslovením...

Bohužel to platí i na druhou stranu – sestry jednají s nemocnými tak, jak by to lékař nikdy neudělal. ( Někdy až člověka napadne, zda role nejsou rozdané předem podobně jako při výslechu s hodným a zlým policajtem…)

Začíná to oslovením: vyděšený člověk v pyžamu, se pod familiérním oslovením „babi“ nebo „dědo“ vzdává posledních zbytků důstojnosti.

Nevrlost, neurvalost a okázalé dávání najevo, jaký pitomec je ten, kdo neví, co je to „labina“, kterou ruku má při odběrech nastavit, v kolik hodin je oběd a že primář chodí jen na některé vizity.

Nikdo také neví, proč denní režim musí začínat ještě před šestou ráno – zřejmě podle hesla, že se „pacoši“ přes den dospí, vždyť jsou stejně v posteli.

Důležitý signál

Právě proto je chování sester velmi důležitým ukazatelem kvality péče, kterou nemocnice poskytuje.

Výzkum agentury STEM-MARK v ČR republice prokázaly velmi nízkou úroveň komunikace zdravotnického personálu vůči pacientům, což snižuje pověst i vnímání kvality zdravotnického zařízení. Přístup zdravotnického personálu ke klientům byl většinou hodnocen jako nevhodný.

V zahraničí bývá práce diplomovaných sester odbornější(rozhodují o určitých postupech, provádějí vyšetření a některé úkony) a také lépe placená.

Ve vlastním volnu...

České sestry mají „zato“ víc práce. Musí se zabývat – nebo se to od nich aspoň očekává - i vynášením mísy, krmením pacientů nebo úklidem. Není divu, že jich je čím dál méně a že české nemocnice se začínají potýkat s jejich akutním nedostatkem. A že se jich často nemůžeme dovolat...

Ke všemu mají zdravotní sestry od roku 2005 nový systém vzdělávání. Musí si každých šest let obnovovat takzvanou registraci, jinak by bez dozoru nesměly píchnout ani injekci. K tomu se musí povinně školit a sbírat kredity.

Pokud chtějí získat osvědčení k výkonu povolání bez odborného dohledu, to znamená, maximální kompetenci v kategorii všeobecná sestra, musí získat čtyřicet kreditních bodů za šest let. To vše ve svém volném čase a za vlastní peníze. Na novelu se stále čeká.

autor: uzi
zdroj: Archív http://zdravi.centrum.cz